Urbanistickou studii vytvořil známý architekt Petr Mašek.

Projekt vytvořili Arch. Olga Moníková, Ing. Michaela Dvořáková a Ing. Richard Oginčuk.

Urbanismus je velkoryse pojatý. Silnice jsou situovány tak, aby se vytvořila nepravidelná síť, bez dlouhých průhledů.

Domy jsou ve stylu funkcionalismu s plochou střechou. Nesnaží se nalhávat vesnický styl. Jsme v moderním městě.

Řadové rodinné domy dávají lokalitě řád, izolované rodinné domy budou různé, podle individuálního zájmu vlastníka. Tím lokalitu zpestří.

Jména ulic

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdeněk Škarvada, brigádní generál (8. 11 1917 Olešnice11. 5. 2013 Ostrava) byl československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force.

Rudolf Pernický (1. 7. 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí21. 12. 2005 v Praze) byl československý voják, příslušník československé zahraniční armády působící během druhé světové války ve Velké Británii, velitel výsadku Tungsten. Byl též prvním předsedou Konfederace politických vězňů.

Petr Uruba (1916, Rusava - 2009, Praha)

Československý pilot 311. československé bombardovací perutě RAF.

Zdroj wikipedie

Plk. Ing. Jan Horal, (1923 - 2011), v roce 1938 odešel z Československa, v Kanadě absolvoval letecký výcvik u jednotek RAF, později pro zranění přestoupil do tankového vojska, během války byl několikrát zraněn. Po roce 1948 emigroval do Švédska, kde se stal úspěšným podnikatelem. Po roce 1989 se vrátil do Československa.

Plk. Václav Djačuk (1920 na Podkarpatské Rusi - 2015).

Jeho otec byl za první války legionářem. Pan Djačuk po maďarské okupaci v roce 1939 očekával, že něco podobného se zformuje i za nadcházejícího vojenského konfliktu. Přešel s kamarády hranici do Sovětského svazu, byl však zatčen a poslán do gulagu. Na Kolymě na Dálném východě strávil přes dva a půl roku. Pak byl propuštěn a získal propustku do Buzuluku. V Buzuluku se přihlásil do letectva a ke svému velkému překvapení byl vybrán. V leteckém učilišti Vjazniki prošel leteckým výcvikem a jako stíhač 1. leteckého pluku se dostal do Československa. Po válce byl zařazen do Vojenského leteckého zkušebního ústavu v Praze-Letňanech. V roce 1949 byl bez udání důvodu propuštěn z armády a musel nastoupit jako stavební dělník-skladník do národního podniku Baraba. V padesátých letech dělal investičního referenta na stavbách. V letech 1956-1958 pracoval dva roky jako horník v dole Nosek v Tuchlovicích. Poté se vrátil do podniku Baraba, kde byl zaměstnán až do svého odchodu do důchodu v sedmdesátých letech.

Joy Kadečková, roz. Turner, (1921 v Suffolku ve Velké Británii - 20. dubna 2006).

V prosinci 1940 přerušila vyšší střední školu, aby mohla sloužit jako dobrovolnice u WAAF (ženská část Royal Air Force). Pracovala jako souřadnicová zapisovatelka. Po dokončení výcviku byla přidělena na společné velitelství britského letectva, námořnictva a pozemních vojsk ve Skotsku ke službě u radarových stanovišť a radio-operačních zařízení. V roce 1942 se provdala za pilota 311. čs. bombardovací perutě Aloise Mžourka, který hrdinsky zahynul o dva roky později. V letech 1944-1945 pracovala jako sekretářka na čs. ministerstvu vnitra v Londýně a v červenci 1945 byla se svým ročním synem repatriována do ČSR. Po roce 1948 byla perzekvována pro své silně antikomunistické názory. Podruhé se vdala za Slavoše Kadečku. Po velkých  problémech zapříčiněných svou národností pracovala během 60. a 70. let v mnoha profesích, např. jako učitelka angličtiny, překladatelka nebo externí redaktorka časopisu „Czechoslovak life" Plk. Joy Kadečková byla členkou Svazu bojovníků za svobodu, výboru Svazu letců ČR a nositelkou medailí a vyznamenání, např. Medaile Za zásluhy v ČSLA, Čestného odznaku československého vojenského pilota, Medaile československých leteckých perutí ve Velké Británii (310., 311., 312., 313.) a Britské pamětní medaile za zásluhy v boji za vítězství ve II. světové válce. Naposledy pracovala jako dobrovolná pomocnice v Armádě spásy.

Zdroj: Paměť národa